Jezdectví – populární, ale drahý koníček

Na naší škole je mnoho nadaných a zajímavých studentů. Pro náš rozhovor jsme si vybrali osmnáctiletou Valerii Marksovou, která v současné době studuje ve třetím ročníku. Ve svém volném čase se věnuje jízdě na koních a dneska je tu s námi proto, aby se podělila o své zážitky.

Co tě přivedlo k ježdění?

Tady je pravda taková, že já jsem odjakživa měla ráda zvířátka všeho druhu, ale koně se mi vždycky líbili nejvíce, takže už jako malá jsem říkala, že bych chtěla jezdit na koních. Chodila jsem s rodiči pak obcházet různé kluby. Zrovna tady u nás v Hořicích máme Školní statek, kde jsou koně a pak tady máme vyloženě hořickou jízdárnu a tam jsme se byli zeptat na lekce. Co se týče toho ježdění, tak problém je v tom, že aby dítě mohlo začít jezdit, tak musí dosáhnout určitého věku nebo výšky. Přeci jenom kůň je velké zvíře, tak jde o to, aby to dítě zvládlo. Většinou nám bylo sděleno, že berou na ježdění děti od 10–11 let nebo podle toho, zda je dostatečně vysoký. Když mi bylo 10 let, tak jsme se od známé dozvěděli o jezdeckém klubu Jeřice, takže jsme se tam jeli podívat, zastihli jsme tam trenérku (nyní učí i mě), která nám řekla, že nabírají a že se tam máme stavit o týden, dva později a dala mi přihlášku, takže to vlastně všechno takhle začalo.

Účastnila ses už nějakých závodů?

Ano, účastnila. Disciplín je mnoho, ale já se věnuji jenom drezúře a za těch 8 let jsem se zúčastnila dohromady pěti závodů. Soutěže v jezdectví jsou rozděleny na dvě nejzákladnější skupiny, a to na hobby, kde člověk nepotřebuje licenci, a na oficiální, kde je ta licence už potřeba. Jelikož nemám licenci, tak tím pádem všechny ty závody, na kterých jsem jela, byly jenom hobby. Všechny soutěže jsou stupňované podle obtížnosti a já se obvykle účastnila těch nejnižších.

Byly ty závody nějakým způsobem důležité?

Protože to byly základní závody, a ještě jsem jela na začátečnické úrovni, tak to nějakým způsobem nebyly důležité závody. Žádné mistrovství České republiky ode mě nečekej. Na ty závody jsem jela především pro radost. Lépe bych to už nepopsala.

Předtím jsi zmínila, že ses zúčastnila několika závodů. Jak si to zvládala se školou?

Tady bych asi podotkla, že zvládání se školou tady v tom úplně nehrály roli ty závody. Vzhledem k tomu, že těch závodů jsem jela poměrně málo a maximálně to bylo dvakrát do roka nebo přesněji řečeno dvakrát do sezóny, tak to opravdu nemělo žádný vliv na školu. ALE co teda opravdu má velký časový vliv na školu a prakticky na všechno, tak je vlastně to ježdění samotný. Když někdo dělá aktivně sport, tak každý dobře ví, že to prostě strašně bere čas.

Hlavní rozdíl mezi jezdectvím a jakýmkoli jiným sportem je to, že tady jsou živá zvířata, o který se člověk musí každý den starat a tím nemyslím jenom taková ta fyzická práce kolem, jakože vykydat stáje, rozkulit balík sena, ale tady je potřeba i ta pohybová stránka. Ten kůň má hodně energie, co je potřeba uvolnit a ten kůň se musí rozpohybovat. Chci-li mít koně, co je ovladatelný, tak samozřejmě je potřeba pořád jezdit, jezdit a jezdit.

Z tohoto důvodu je jezdectví opravdu časově náročné. Když byla škola, tak jsem se snažila tam být třikrát i čtyřikrát do týdne, když to vyšlo, ovšem když byla distanční výuka, tak já jsem u těch koní byla třeba až pětkrát v týdnu. Když si to člověk vezme, tak jako na nějaký věci do školy, úklid a podobně mu zbývá jenom dva dny v týdnu.

Plánuješ se věnovat tomuto sportu i v budoucnu?

Tady je to takový rozpor trošku, protože jezdectví obecně je hodně drahý koníček, a to doslova. V tomto sportu člověk sype hromadu peněz do koně. Prostě ať už to je pořizovací cena koně, pořizovací cena vybavení, veterinář, kovář, ustájení a podobně. Z toho plyne, že člověk, který má koně, za to dává fakt velký peníze, a jak už jsem se zmiňovala, tak i ten čas je hodně potřeba do toho vynaložit, takže si ta osoba musí důkladně rozmyslet, jestli si pořizovat koně. Já nad tím přemýšlela a sama si tím ještě nejsem úplně jistá. Záleží samozřejmě na tom, jak se člověk uplatní, kde bude mít jakou práci a tak dále. Ale vzhledem k tomu, že já ty zvířata mám hodně ráda, tak bych se tomu v budoucnu nejradši věnovala.

 

A to je pro dnešek vše. Děkuji Valčo za rozhovor a ahoj.

Žánr

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie

Rubrika