Joker - Nejdepresivnější film vůbec?

Začátkem října dorazil do kin film o zrodu Batmanova nejznámějšího protivníka Jokera. K režii si sedl Todd Phillips, z jehož filmografie budete pravděpodobně znát trojici vulgárních komedií Pařba ve Vegas (2009), Pařba v Bangkoku (2011) a Pařba na třetí (2013). Přesto tedy, že je jeho dosavadní režisérská kariéra většinou postavena spíše na komice, rozhodl se překvapivě natočit jedno z nejvážnějších psychologických dramat vůbec. Jde už o čtvrté Jokerovo zfilmování a je toto právě to nejlepší? Na to se vám pokusím odpovědět v následující recenzi.

„Na duševní nemoci je nejhorší to, že od vás ostatní očekávají, že se budete chovat jako zdravý."
​Arthur Fleck (Joaquin Phoenix) je muž středního věku, pracující jako klaun, který to v životě nemá vůbec jednoduché. Žije se svojí starou a labilně nemocnou matkou, nemá žádné kamarády a pravidelně navštěvuje psychiatričku. Arthur má jen jediný sen, a to stát se slavným stand-up komikem a postupem času mít i třeba svoji vlastní televizní show jako jeho velký vzor Murray Franklin (Robert de Niro). Důvod proč se tak zatím nestalo, tkví v tom, že Arthur jako malý spadl na hlavu a trpí poškozením mozku, které způsobuje jeho neovladatelné výbuchy smíchu i ve chvílích, kdy se to absolutně nehodí. Druzí na tyto psychické potíže nereagují zrovna s pochopením, a tak je okolní svět k nešťastnému muži natolik nemilosrdný, že zapříčiní jeho postupnou proměnu v ikonického maniaka a krále zločinu.

Zločinem prolezlé město
Film o pádu do jámy šílenství na pozadí hnijícího velkoměsta Gotham City z obrovské části sází na skvělou atmosféru. Město je zde ztvárněno jako páchnoucí místo plné kriminality, objevují se zde obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými, strašné lidské osudy, nemoci i úpadek sociálního systému. Lidé zde zažívají absolutní beznaděj a nespravedlnost. K pocitu deprese a rozkladu dopomáhají i melancholické soundtracky, a tak si divák vychutná depresivní atmosféru opravdu se vším všudy.

Oscarové herectví
Další obrovskou předností snímku je herecká kreace Joaquina Phoenixe. Po třech nominacích na Oscara, podle mého herce známého z filmů jako Gladiátor (2000) nebo Znamení (2002) nemine ani ta čtvrtá, jelikož v Jokerovi zahrál jeden z nejlepších hereckých výkonů, co jsem kdy viděl. Phoenix předvedl naprosté převtělení se do postavy a dokázal perfektně ztvárnit Arthurův špatný psychický a fyzický stav, a to i za např. takových podmínek, že musel zhubnout 25 kilo, aby mohl Jokera zahrát. S přesvědčivostí ukazuje proměnu hlavní postavy z nešťastného a osamoceného muže na šíleného maniaka, který vrací úder všem těm, co mu ublížili. Phoenix také výborně pracuje s tělem. Když je Arthur slabý a systémem zničený člověk, je jeho chůze a gestikulace ztěžklá a poté, co se mění v hrozivého Jokera je na něm vidět osvobozující lehkost, doprovázená např. tanečními kreacemi.

 „Arthure, ale já myslela, že klaun má vyvolávat smích...“
Film má i výborně vyladěný závěr. To vše, o čem jsem psal v souvislosti s prostředím filmu, vytvoří ve městě revoluční hnutí, kterého se Joker se svojí klaunskou maskou vzápětí stane tváří. I když to prvotně nebyl vůbec jeho záměr, toto hnutí mu dává možnost se pomstím za všechno špatné, co zažil. Samotná závěrečná scéna, když si bývalý vzor Arthura Murray Franklin pozve hlavního hrdinu do své show je naprosto strhující, avšak i zdrujicí. Po všem ve městě zavládne anarchie, objevují se scény veřejného násilí, a to vše vede k naprostému chaosu, kde v čele všeho stojí postava ikonického zločince, kterého celý svět už zná pod jménem Joker.

Snímek Joker je jednoznačně jednou z filmových perliček, což také dokazují jeho statistiky, jelikož se jedná o první film v historii, který s ratingem R (mládeži nepřístupný) překonal hranici tržeb ve výši 1 miliardy amerických dolarů. Avšak dovolím si tvrdit, že Joker rozhodně není filmem pro každého a je tedy jasné, že se bude objevovat plno rozporuplných názorů. Také se objevily informace, že Joker je ztvárněn, tak moc realisticky, že se šíří obavy, že by hlavní postava mohla vybízet ke kriminální činnosti, avšak to si nemyslím, jelikož Arthur svými výbuchy a násilím rozhodně nesměřuje k žádné seberealizaci.

Žánr

Ilustrační fotografie
Joker - Nejdepresivnější film vůbec?