Báseň, která se na hlavní stránce objeví pod aktualitami.

Loučí

Když loučí se dlaň s tvojí dlaní.

Když loučí zář mi připomíná.

Když v očích tvých můj odraz není.

Když každý večer sám usínám.

Já zář očí tvých zapomínám.

Tvá tvář jen ve snech mých ožívá.

Hezké chvíle neprožívám,

když loučí se dlaň s tvojí dlaní.

 

Autor: Jiří Nálevka

Venuše Mélská korespondent 10 Říjen, 2019 - 15:04

V stínu soch a sloupořadí
sedí Ital, loutnu ladí.
Ladí, aby hrál
hraje, aby zapomněl.

Žena jménem Venuše, zrádná,
vryla se do srdce pána,
jenž ze splínu
v Římě v říjnu
u jejích nohou hrál a zpíval
a svou lásku nezakrýval.

Jeho touhou až ztratila se záře z jeho tváře
Venuše chladná jak mramor,
jako srdce lháře.

V šumu fontán slyším píseň znít,
mladého muže, jenž nechce osudu nechat,
co by se mohlo dít-