Zastávka na cestě k smrti aneb Terezín

   V roce 1780 bylo město založeno Josefem II. a pojmenováno na počest jeho matky Marie Terezie. Tato pevnost měla za úkol chránit přístupové cesty v 18. století před nepřáteli. Její postavení se stalo velice efektivním, jelikož nepřátelé se ji natolik báli, že na ni ani neútočili. Někdo si může myslet, že to tedy efektivní vůbec nebylo, protože k žádnému střetu s nepřítelem v tomto městě nedošlo. Tento názor vám brát nebudu, ale myslím si, že je lepší postavit obranné město, aniž by na něj někdo zaútočil, než ho nepostavit a postupovat dál do Čech a likvidovat obyvatelstvo.

   V Terezíně vojáci spali v kasárnách, jelikož ty dokázaly pojmout i stovky vojáků. Byla tu, a stále ještě je, velká a malá pevnost. Z té velké pevnosti udělali nacističtí Němci židovské ghetto. Malá pevnost sloužila jako věznice gestapa. V Židovském ghettu bylo spousta velkých prostorů, kam mohli umístit všechny Židy, což byly především ty kasárny.

kasárny, místo kde byli židé ubytováni

   Na začátku války zde bydlelo pořád pár původních obyvatel, kteří tu měli své domy, či bydleli v pronájmu. V té době, když chtěl nějaký Žid jít ven, tak musel jedině s Němcem, který ho hlídal. Původní obyvatelstvo se ale muselo vystěhovat, jelikož nacisté už neměli kam dávat Židy. Majitelé domů vyplatili, a ostatní, co byli pouze v pronájmu, se museli vystěhovat bez náhrady. K opuštění objektů muselo dojít třeba i do týdne a obyvatelé si mohli vzít veškerý svůj majetek.

   Když jste přijeli vlakem do Terezína, tak vás hned na místě rozdělili na muže a ženy. S dětmi to bylo trošku jiné. Sami děti a jejich matky si mohly zvolit, zda chtějí bydlet spolu, což by ale znamenalo, že budou mít pouze jenu úzkou postel a že to dítě bude muset celý den čekat v místě, kde spali, na mámu až přijde z práce. Většinou tam čekaly s lidmi, kteří byli už moc staří a pracovat nemohli. Anebo mohly jít, samozřejmě zvlášť dívky a zvlášť chlapci, do tzv. mládežnického bytu. Kde byli s dalšími dětmi zhruba stejně starými. Učili se tam a hráli si. Také zrovna v jednom z těchto bydlení vznikl časopis Vedem, který psali sami chlapci, ovšem tento časopis nesměl opustit budovu a dozorci se o něm nesměli dozvědět. Psali v něm totiž to, co se jim všechno děje v životě.

koleje, po kterých jezdily transporty

   Nacházelo se zde mnoho parazitů (blechy, vši, štěnice, …), ale také mnoho nemocí. Například se zde rozšířila na Malé pevnosti, kvůli velmi špatné hygieně a zanedbané péče o vězně, epidemie Tyfu.

Nacisti se ze začátku snažili, aby ghetto vypadalo jako spokojené židovské město, kde Židé sice musí pracovat, ale zároveň se můžou bavit jak sportem, tak kulturou a jejich děti dostávají řádné vzdělání. Natočili o tom i dokument, který pouštěli v kinech. Je smutné, ale i trošku úsměvné, že díky tomuto dokumentu se po dlouhé době židovské děti mohli pořádně najíst, jelikož než filmový štáb připravil osvětlení a kamery, tak děti vše, co bylo připravené jako „kulisa“ na stole k jídlu, snědly, proto museli na stůl donést další jídlo, aby tento dokument vystihoval pohodovou atmosféru s plnými stoly jídla.

Tento tábor byl přestupný, Židi zde zůstávali po dobu, kdy byli práceschopní, jakmile byli nemocní, staří, nebo neměli dostatek sil k práci, tak byli odvezeni do Osvětimi, nebo dalších koncentračních táborů, kde byli usmrceni pomocí plynových komor.

hvězda, kterou musel být označen každý žid

   Mrtvá těla Židů, která tam umřela, nebo ve věznici gestapa byla usmrcena, sváželi na jedno místo, kde je dávali do dřevěných rakvích. Později už ale rakví bylo mnoho a místa málo, proto se začala těla spalovat a dávat do uren. Vznikla tzv. krematoria, kde probíhal proces spalování. Byly tam čtyři velké pece. Z přední strany byla jedna díra a ze zadní byly tři. Do té přední strany se dávala mrtvá těla vyndaná z rakví. Poté začala první fáze a to, spálení masa a vlasů. Jakmile tato fáze byla u konce, tak z druhé strany se tělo (spíše už jenom kosti) vytáhlo a dalo do zadní prostřední díry, kde byla větší teplota, a kosti se mohly lépe spálit. Hned potom, co dali kosti do nižší díry, tak zepředu umístili další tělo do pece. To všechno dělali sami Židé, takže se mohlo stát, že jste museli dát do pece někoho koho jste znali. Já osobně na tom vidím malé pozitivum a to to, že jste se aspoň s tím dotyčným mohli rozloučit, jelikož vy jste neměli přehled o tom, kdo z vašich přátel umřel a kdo ještě stále žije, jen jste doufali. Urny byly vyráběny pouze z papíru a byly vystavovány.  Když začalo osvobozování Čech, tak se Nacisté museli zbavit všech uren, aby zakryli, co se tu dělo, proto je všechny naházeli do vody. Tedy vlastně oni sami je tam neházeli, řekli, aby to udělali Židé.

pec zepředupec zezadu

   Mám v hlavě dalších mnoho zajímavých a smutných informací, ale to by bylo čtení na více hodin. Každopádně pokud vás toto téma zajímá, stejně jako mě, tak si neváhejte pustit nějaký film, který se k dané době vztahuje. Já vám mohu doporučit film Collete (který se sice neodehrává v Terezíně, ale v koncentračním táboře Osvětimi a jedná se o milostný příběh, který nebyl vůbec v té době a na tom místě jednoduchý), Transport z ráje (ten pojednává o terezínském ghettu) anebo například si můžete pustit film Deník Anny Frankové. Filmů už dnes existuje spousta i na toto ne moc hezké téma. Což je dle mého názoru velmi dobře, jelikož nám to aspoň trochu přibližuje to, jak se lidé cítili a co museli dennodenně prožívat za utrpení a varuje nás kam až může dojít rasismus.

hřbitov

   Jinak na závěr bych vám chtěla říci, abyste neváhali a jeli do Terezína, až to budete mít povinné se školou, jelikož to místo je velice zajímavé a každý člověk, by se tam měl alespoň jednou za život podívat, stejně jako do Osvětimi. Jelikož něco jiného je číst o tom, něco jiného je vidět film a něco jiného je jet na to místo, kde se to všechno stalo.

Žánr

Ilustrační fotografie
Terezín