Už je to nějaký ten pátek, co jsme přesídlili do Ústavu hluchoněmích a tím nám zmizela možnost docházet do školní jídelny umístěné přímo v budově. Místo toho nám bylo nabýdnuto stravování v jídelně nacházející se v Hradecké ulici.

Dne 7. března 2012 se ve třídě 1. C budovy Gymnázia J. K. Tyla (tedy Ústavu hluchoněmých) konalo školní kolo soutěže Středoškolské odborné činnosti. Studenti ze všech ročníků zde mohli předstoupit před odbornou porotu a obhájit své projekty, na kterých pracovali ve svém volném čase. Pojďme se tedy podívat, jak to probíhalo…

Každý den se stává mnoha studentům, že nemají svačinu. Buď žádnou neměli, nebo ji už snědli. Když je ještě k tomu oběd za dlouho, nastává problém. A není malý. V bývalé budově gymnázia na nábřeží byl kvůli těmto problémům automat s jídlem a pitím. Nyní to studenti nemusí řešit hladovkou nebo žebráním od spolužáků. Od 5. března v protější budově v areálu naší školy funguje nový bufet. Hned jsem se tam vydal, abych ho pro vás mohl zhodnotit.

Každým rokem na počátku února vyrážejí studenti čtvrtého ročníku na dvoudenní exkurzi do bývalého koncentračního tábora v Terezíně. Naše redakce si pro vás připravila dojmy a zážitky některých účastníků.  Na co se budou moci těšit všichni budoucí čtvrťáci, se dozvíte právě zde.

Jelikož je prací naší redakce informovat o dění na našem gymnáziu, napadlo nás vyzpovídat někoho z učitelského sboru. Tady však přichází další otázka, kdo by to měl být? Na konec jsem se rozhodl. Vyzpovídám Terezu Provazníkovou. Určitě ji každý alespoň zahlédl, tu usměvavou blondýnku. To bylo to nejmenší, ale nejistota, jestli bude souhlasit, to bylo to nejhorší. Ale měl jsem štěstí, a tohle je výsledek, pojďte se podívat.

     Letos náš den otevřených dveří proběhl v budově Hlucháku. Nedlouho po zahájení se začaly po chodbách bývalého Ústavu hluchoněmých hemžit nové mladé tváře dychtící po informacích. Já jsem na tyto budoucí studenty číhala, abych je mohla vyzpovídat formou krátké ankety. Musím říct, že jsem z jejich úst mnohdy čekala rozvitější souvětí, i tak mně byli všichni schopni poskytnout takřka uspokojující odpověď.

Dnes, 18. ledna, začal v 15,00 u nás na Tylovi den otevřených dveří. Již od samého počátku čekala v aule celá řada nedočkavých uchazečů, kteří zde čekali na úvodní slovo pana ředitele. První společná prezentace proběhne v 15,15.

     Ve čtvrtek 8. 12. 2011 se skromná část studentů Hlucháku vyrazila podívat do vánoční Vídně. Hrůzostrašné vstávání ve 4 hodiny ráno, nám nahradil odjezd v 5 ráno od naší staré budovy gymnázia J. K. Tyla. Ospalé obličeje rychle nastoupili do autobusu a hurá do Vídně.

     A opět se nám hlásí Tylův filmový klub. Večer desátý (10. 11. 2011) ve sTylu loučení s Tylem. I když v prvních pár minutách, kdy se v televizi objevila reportáž o zkorumpovaném výběrovém řízení, nikdo netušil, zda tento večer bude poslední. Nicméně, naše obavy se naplnili a naše oko už nespatří budovu J. K. Tyla s večerním kabátem.

     S dočasným ukončením studia v budově Gymnázia J. K. Tyla je spojeno i ukončení stravování v naší jídelně. Vyhlídla jsem si tedy respondenty napříč naší školou, kteří by prostřednictvím mého dotazníku zodpověděli na některé klíčové otázky ohledně stávajícího i budoucího stravování, které by nás studenty mohli zajímat. Pár dotazovaných jsem měla tu čest pozorovat při jejich vyplňování a musím podotknout, že někteří byli přímo zapáleni pro věc a zářila jim očka, že mohou sdělit ostatním, jaké je jejich nejoblíbenější jídlo. Toto nadšení jsem vysledovala především z řad profesorských. Nejvíce respondentů pochází ze čtvrtých ročníků, jelikož již čtvrtým rokem navštěvují „tyláckou“ jídelnu, a tudíž mohli poskytnout poměrně bohaté odpovědi. Nicméně odpovídali i jiné generace.

V pondělí 17. října jsme se v rámci našeho semináře Žurnalistiky a mediální výchovy vydali, v čele s pány profesory Bohuslavem a Dočekalem, na exkurzi do České televize. Hlavním cílem bylo, aby si každý utvořil svou představu o tom, jak to v takové televizi chodí a vypadá, zvláště pak v té naší české veřejnoprávní.

Šest měsíců uplynulo jako voda od doby, kdy jsme u nás v našich rodinách hostili francouzské přátele. A tak se nyní pro změnu naše role obrátily. V odpoledních hodinách se 17. září naše početná skupina 33 studentů (letošního druhého až čtvrtého ročníku) a učitelského doprovodu (složení Mgr. Marcela Macháčková a Mgr. Alena Nekolová) vydala do Francie za nimi.

     Tylova léta je snad nejočekávanější studentská akce na začátku školního roku. Všechny střední školy se jdou podívat, co to vlastně ten Tyl zase provádí. První náznaky hudby byly znát už při vyučování, což okamžitě rozptýlilo studenty a nějaký výklad je v tu chvíli opravdu nezajímal. Každý už byl duší na Tylových létech. A já samozřejmě také.

Během návštěvy našich přátel v Belgii, u kterých jsme byli od 1. do 8. května, jsme svůj čas společně trávili nejrůznějšími aktivitami, procházkami po Antverpách, ve kterých jsme bydleli a v noci dokumentovali jejich noční život. Navštívili jsme také hlavní město Brusel a Evropský parlament. Vyzkoušeli jsme teplotu Severního moře ve městě Knokke a také jsme se účastnili na kolách třídenního výletu do Drieboomkesbergu (angl. Three Little Tree Mountain).

Rozhovor s panem profesorem Čapkem o stáži v Anglii V týdnu od 14. do 20. března 2011 profesoři našeho gymnázia plynně hovořící angličtinou dostali příležitost navštívit několik britských středních škol a částečně se podílet na výuce jejích studentů. Zdá se, že systém vzdělávání je zcela rozdílný v porovnání s tím naším, s čímž souvisí i rozdílnost rozsahu znalostí či dovedností. „Ti studenti tam nic moc nevědí, ale umí o tom vytvořit perfektní prezentaci,“ vyprávěl nám své poznatky při hodině zeměpisu pan profesor Čapek. Rozhodla jsem se ho zeptat na pár dalších zkušeností, které si s sebou přivezl domů.

Zdá se mi to snad, nebo se po škole roznesly mylné informace o vyvrcholení letošního školního roku - akademii? V této záležitosti došlo k několika nedorozuměním, která však byla odstraněna, než bys řekl švec.

     Je úterý, 7 hodin ráno, 5. dubna a skromná skupina studentů 3. ročníku nastupuje do „stroje času“ (autobus). Polovina lidí se chvěje vzrušením a neví, co od exkurze očekávat. Snad smích, záplavu negativních emocí či soucit? Druhá polovina zívá, snaží se dospat a jsou rádi, že nemusí sedět v lavicích ve škole.
 Zhruba po třech hodinách jízdy jsme konečně dorazili do vesničky Lidice. Ven se hrnul celý autobus, ale ne, že by dychtil po vědomostech, ale protože se všichni zoufale dožadovali WC. Jen co všichni vyprázdnili své měchýře, už jsme se hrnuli na expozici Lidic.

 Karel Čapek, Josef Čapek.

   Se jmény těchto bratrů se valná většina z nás setkala již v brzkém mládí. Možná nám byly jejich knížky plné pohádek čteny před spaním, možná jsou napsány v prvních řádcích našeho seznamu četby. V Pejskovi a kočičce nebo Devateru pohádek nám čtení zpříjemňovaly půvabné ilustrace, vytvořené taktéž charismatickými bratry Čapkovi.

         V minulém článku se tu objevil rozhovor s letošní maturantkou naší školy.

       Téma státních maturit je propírané ve veškerých mediích, ani náš internetový časopi

        Ve dnech 1. až 3. listopadu 2010 navštívili v rámci Projektu město naši školu studenti z kutnohorského Gymnázia J. Ortena.

Studenti mají stále více příležitostí k vycestování z naší země za prací a čím dál více z nich

Ve středu 20. 10. 2010 se ve vile naší školy konala akce s názvem „Día de los muertos“.

Učitel snad už po sté přichází do třídy a nahlas pronáší větu: "Dobrý den, posaďte se.

       Od 15. do 17. září byli studenti vystaveni testování společnosti SCIO, s.r.o. Prověřování znalostí studentů prvních ročníků mělo ukázat, jaké vědomosti si na gymnázium přinášejí, ročník čtvrtý se měl naopak pochlubit tím, co všechno se za tři roky studia naučil, jak moc se v jednotlivých předmětech zlepšil (popřípadě zhoršil).

Čtvrtý ročník raftového závodu Mezi mosty zakončili studenti Gymnázia J. K. Tyla skvělým 3. místem. Že jste u toho nebyli? Tak neváhejte a čtěte dál…

 Určitě si všichni vzpomínáte na předprázdninovou školní akci, kde byli vyhlášeni Zlatí Kajetáni. Profesorskou část tohoto hlasování vyhrála Vendula Holanová, od září studentka 3.A, se kterou jsme i přes její náročný prázdninový program připravili exklusivní rozhovor jen pro vás, čtenáře oblíbeného portálu ŠTAFLE.

Bylo šedivé pondělní ráno, kufry zabalené a nikomu nic nebránilo vydat se na společný sraz – jak jinak než v socialistickém odění. Chvilku to trvalo, než jsme si předvedli své komunistické vlajky, transparenty a odznaky, a než nás rozřadili do fiktivních tříd, abychom se mohli jít, už trochu mokří, schovat do autobusu před chladným deštěm. To byl stále ještě rok 2010.

Státní maturita? Často omílané téma. Nevím, co na té přípravě zabírá tak moc času. Snad jen nerozhodnost ji zavést nebo strach z jejího uvedení do praxe.

Přinášíme další výsledky našeho malého průzkumu ohledně volitelných seminářů do třetího ročníku. Zeptali jsme se opět několika studentů a zde si můžete přečíst jejich odpovědi ohledně seminářů: Programování, Cvičení z fyziky, Ekonomie a právo.

Samozřejmě, že třídit!

Redaktoři ŠTAFLÍ vyhlašují malou literární soutěž!!!

Rádi píšete básničky, povídky, nebo jen rádi sdělujete své pocity papíru? Chcete aby vaše dílka někdo ocenil a zveřejnil? Redakce školního časopisu ŠTAFLE pro Vás připravila malou literární soutěž.

Tentokrát jsem se rozhodla udělat rozhovor s nějakým úspěšným studentem naší školy. Poctivě jsem sledovala všechny projekty i olympiády, abych vypátrala pro vás co nejatraktivnějšího člověka. Až jsem konečně našla toho pravého...

Už od přechodu na druhý stupeň základní školy pravidelně slýchávám od svých učitelů zmínky o jakési státní maturitě, která by nás měla či mohla čekat. Jediným styčným bodem všech těchto zmínek je fakt, že mi nikdo z učitelů nebyl schopen přímo říct, co si pod pojmem „státní maturita“ mám představit.

Už měsíc probíhá ve druhém patře naší školy výstava s názvem Pocta velkým umělcům. Ptali jsme se studentů 2.A a 2.D , kteří své obrazy vystavují, co jim projekt přinesl, na zkušenosti, které získali a na díla, která si vybrali.